





Když jsem si přečetla nadpis, čekala jsem něco ve stylu Deníku Adriana Molea:D Mimochodem, tu knížku si musím přečíst.
Nám tohle žádná učitelka neříká, a jsem za to ráda. Jedna nám, když jsme se řehtali slovnímu spojení "honit lokomotivy", řekla, že puberta je soukromá záležitost, ať ji netaháme do školy, že tam se tvrdě pracuje. Od té doby o ní mám takový zvláštnější mínění.
S dobrejma a špatnejma dnama to mám pořád. Ale jako naschvál je třeba několik dní špatnejch po sobě, naopak ty dobrý bývají někdy jenom výjimečně.
Je fajn se ze všeho takhle vypsat. Taky nechci být tou holkou, co řeší kluky, a i se mně to docela daří, pokud se nepočítají "fictional characters". Protože ty vážně neřešit nejde:D
Jo, takhle podobně to dělají všichni, napíšou komentář, ve kterým se zmiňují o prvním odstavci článku, napíšou "pěknej obrázek, hodí se k tomu" a na oplátku od autora toho článku třeba dostanou smysluplnej komentář, kterej neobsahuje tři slova .Někdy mám takovou náladu, že bych za to zabíjela-.-
Kámo, tvoje články čtu vždycky celý, když se mi nechce, tak to třeba odložím na jindy, ale já prostě nedokážu nedočíst článek:)
Poslední věta mě rozesmála, nevím proč, ale prostě to tak je. :D
A naše paňčelky tohle taky říkaj strašně často. Prý: "Ach, kdy jste se změnili? Takový hodný jste byli..." Nebo náš fyzikář: "Já vím, že je puberta velmi problémové období, ale měli byste si uvědomit, že je velmi důležité dávat v hodinách pozor,..." bla, bla, bla :D To je asi všude stejný. :) A tím myslím i to, co se týká toho zmatku. ;) Mě rozbrečí i reklama na Fernet, že jsem vyměkla (jestli tu reklamu znáš :D). :DD
Přečetla! Celý! :-D Já mám občas pocit, že na mě v některých ohledech puberta vlezla až teď po dvacítce, když mi bylo -náct, byla jsem tvor poměrně vyrovnaný (mám pro to i vysvětlení, ale to by bylo na dlouho :-)).
Přála bych ti, aby se to hádání urovnalo, kamarádi jsou moc potřeba :-)